V Millenniu podporujeme mladé talenty a jejich rozvoj. V souvislosti s tím jsme naše zákulisí ukázali Tomášovi a Michalovi, studentům třetího ročníku Lycea C. S. Lewise v Bratislavě. Chlapci jsou součástí zakládajícího ročníku této školy, která jim dává možnost podílet se na tvorbě studijního procesu a poskytovat zpětnou vazbu. V rámci svého studia mají i praxi. U nás se zaměřili pod vedením našeho AI experta Lukáše Mikuliče na oblast umělé inteligence.
Tomáš: V rámci studia se zaměřuji na propojování technických dovednosti s byznysem. Získáváme základy z oblasti podnikání a zároveň se učíme programovat. Tento směr jsem si vybral, protože mě zajímá technika. Programování mi dává technický základ a byznysová část mi zase přináší dynamiku a rozmanitost – není to jednotvárná práce.
Michal: Mám to dost podobně jako Tomáš. První dva roky máme všichni studenti stejné zaměření, po druhém ročníku si každý z nás vybírá specializaci. Věřím, že kombinace technických a podnikatelských znalostí má v praxi velký potenciál.
Oba: Minulé pololetí to byla naše první praxe. Oba jsme byli v technicky zaměřených firmách, kde jsme poznali firemní prostředí. Bylo to spíše teoretické, nazývá se to „job scheduling“, kde jsme se pohybovali jako kdyby ve „stínu firmy“ a pozorovali, jak věci fungují v praxi.
Lukáš (mentor): Kluci se věnují výzkumu, v jehož rámci porovnávají komerčně dostupné AI modely a analyzují, který z nich je nejvhodnější pro různé typy problematiky, a to podle konkrétních segmentů. Výsledky jejich práce pak plánujeme využít při dalším rozvoji našeho AI řešení – Millady.
Tomáš: Je super, že můžu pracovat přímo v reálném pracovním prostředí. Mám šéfa, který mi dává konkrétní úkoly a my se soustředíme na zadání, které má jasný cíl a výsledek. Během práce dostáváme zpětnou vazbu, což nám dost pomáhá.
Michal: Souhlasím s Tomášem. Je to velký rozdíl oproti školním zadáním. Tady máme šanci zažít, jaký je skutečný pracovní den, jsme mezi kolegy a řešíme reálné zadání ve firmě. Je to super zkušenost.
Michal: Ve škole jsme měli workshop o možnostech studia v zahraničí. Vždy jsem chtěl jít studovat do zahraničí. Ale poté, co jsem se dozvěděl, co všechno to obnáší – od hledání vhodného ubytování, brigády, přes začlenění se do nového prostředí až po vytváření nových přátelství – začal jsem nad tím víc přemýšlet. Už si nejsem tak jistý, jestli je to pro mě ta správná cesta. Pokud bych se nakonec rozhodl nejít na vysokou školu, určitě bych se chtěl zaměstnat v IT oblasti.
Tomáš: Na studium v zahraničí se fakt těším. Chtěl bych jít někam na sever – zvažuji například Finsko nebo Dánsko. Líbí se mi místa, kam nejde studovat až tak mnoho lidí, a proto mě nejvíc láká právě Finsko. Chtěl bych zlepšit angličtinu a zároveň se dále rozvíjet v oblasti informatiky.
Lukáš (mentor): Vysoká škola může mladému člověku pomoci získat větší zodpovědnost a naučit ho postavit se sám za sebe. Na druhé straně si však myslím, že je-li někdo už během střední školy aktivní a průbojný, vysokou školu nutně nepotřebuje. Při pohovoru totiž rozhoduje zejména vstupní test a schopnosti. Nové zaměstnance firmy často vnímají jako juniory bez ohledu na to, zda skončili střední nebo vysokou školu. Klíčové je, jak jsou šikovní, motivovaní a jak na sobě chtějí pracovat. Obě cesty – pokračovat na vysokou školu nebo se rovnou zaměstnat – mají své plusy i minusy. Každý si vybere tu svoji cestu.
Tomáš: Podle mě to ovlivní úplně. AI v programátorském světě bude všude propleteno. Dokáže zrychlit procesy – dnes už nemusíme sami psát kód pro jednoduché a monotónní úkoly, AI to zvládne za pár vteřin. To je velká pomoc a zefektivnění. Ale i tak je třeba výstupy vždy zkontrolovat.
Tomáš: AI toho umí udělat fakt hodně – například napodobit hlas, rozpoznat zvuky či generovat texty. Jediné, co AI ještě dnes neví, jsou naprosto aktuální informace nebo informace, které se využívají jen velmi zřídka.
Lukáš (mentor): Vidím riziko v tom, že postupně se stále více lidí bude spoléhat jen na AI, neboť výstupy jsou stále lepší. Například programátor, který bude věřit kódu generovanému AI, si nemusí všimnout, pokud v tom kódu budou skryta nějaká „backdoor“ (zadní dvířka) pro někoho z venku firmy. To by mohlo být velké riziko.
Mladá generace také přichází o příležitost naučit se programovat, protože AI se využívá i při učení. Dnes studenti skládají kód pomocí AI, ale přeskočí krok, kde se učí tvořit kód od základu. To může být problém, protože junior programátor si nevšimne detaily v kódu, které vidí senior, který se naučil tvořit kód. Když si kód vytvořím sám, umím ho i lépe zkontrolovat, a to je velká výhoda.
Michal: Přesně, to je pravda. I školní projekty jsou nyní tak rychlé, že opravdu není čas jít do hloubky. U kratších kódů to ještě jde, ale u rozsáhlejších projektů na to prostě není čas.
Tomáš: Celkově máme na škole méně dívek. U nás bylo v prvním ročníku čtyřicet chlapců a jen deset dívek. Programování si dále vybralo jen jednu dívku a asi dvacet chlapců. Všechny ostatní se rozhodly jít směrem k byznysu.
Michal: Myslím, že to asi souvisí s tím, jaké má společnost nastavení. Dívky nejsou až tak vystaveny technickým a mechanickým věcem. Stále převládá stereotypní vnímání, že IT je spíše „chlapská“ záležitost.
Tomášovi a Michalovi držíme palce v jejich studiu a rozhodnutích, jakým směrem se vyberou po ukončení střední školy.
